Když jsem poprvé dorazil do Catanie, cítil jsem, že tohle město má zvláštní rytmus. Vzduch byl nasycený solí z moře a zároveň měl v sobě kouřový podtón sopečného prachu. Nad střechami se tyčila Etna, tichá i hrozivá strážkyně, která připomínala, že zdejší život se nikdy neodvíjí podle běžných pravidel. Každý krok ulicemi města odhaloval spojení minulosti s přítomností a klid s napětím.
Procházel jsem po dlažbě z černého lávového kamene, který pohlcoval teplo slunce a vytvářel kontrast s bílými fasádami barokních paláců. Na Piazza del Duomo se mísila vůně kávy s hlasitým hovorem místních obyvatel a turistů. O pár ulic dál se ozýval ruch trhu La Pescheria, kde rybáři vyvolávali ceny čerstvých úlovků a mezi stánky voněla bazalka i citrony. Byla to symfonie života, kterou určovalo tempo města dýchajícího pod sopkou.
Catania je plná protikladů na každém kroku. Vedle honosných kostelů pokrytých sopečným prachem se objevují zdi poseté barevným street artem. Staré domy nesou jizvy po zemětřeseních i erupcích, ale jejich obyvatelé mají v očích energii a hrdost. V kavárnách si lidé dopřávají sladkou granitu nebo křupavé arancini plněné masem či sýrem a přitom sledují pulzující dění kolem sebe.
Večer Catania mění tvář. Slunce zapadá za Etnu a ulice zalije oranžové světlo, které zvýrazňuje temný kámen budov. Město ožívá hudbou z barů i smíchem lidí sedících na schodech starých domů. Zatímco sopka nad nimi tiše dýmá, život pokračuje dál s lehkostí typickou pro jih Itálie.
Když jsem Catanii opouštěl, uvědomil jsem si, že její kouzlo spočívá právě v těchto kontrastech. Je to místo, kde se klid moře potkává s nezkrotnou silou ohně a kde historie tančí ruku v ruce s moderním světem. Každému cestovateli bych doporučil projít se po jejích ulicích bez spěchu a naslouchat jejímu rytmu, protože právě tehdy Catania odhalí své skutečné srdce.
