Jídlo je v Itálii mnohem víc než jen každodenní potřeba. Je to součást národní identity, způsob, jakým Italové vyjadřují radost ze života a úctu k tradici. Každý region má své vlastní recepty, které vznikaly po staletí podle místních podmínek a dostupných surovin. Zatímco severní oblasti dávají přednost máslu, sýru a rýži, jih se opírá o olivový olej, rajčata a silnější chutě.
Sicílie stojí mezi těmito světy jako kulinární most ovlivněný mnoha kulturami. Na ostrov přinesli Řekové olivy a víno, Arabové cukr, citrusy a koření, Španělé zase nové způsoby přípravy masa i sladkostí. Díky těmto vlivům má sicilská kuchyně nezaměnitelný charakter plný kontrastů – spojuje sladké s pikantním a jednoduché ingredience proměňuje v bohaté pokrmy.
Typickými surovinami jsou čerstvé mořské plody, pistácie z Bronte, ricotta v různých podobách i voňavé pomeranče a citrony. Sladkosti jako cannoli nebo cassata představují spojení arabských cukrovinek s italským smyslem pro detail. Ve srovnání s pevninskou Itálií působí sicilská jídla odvážněji v kombinacích chutí i barev. Zatímco na severu dominuje jemnost smetany či másla, Sicílie hraje na tóny slunce, moře a exotického koření.
Atmosféra stolování na Sicílii je stejně výrazná jako samotné pokrmy. Jídlo se zde nikdy nespěchá, stolování je společenskou událostí sdílenou s rodinou i přáteli. Místní lidé si zakládají na čerstvosti surovin z blízkého okolí a často nakupují denně na trzích plných vůní ryb, bylinek a ovoce. Tento vztah k jídlu odráží jejich životní filozofii založenou na pomalém tempu a radosti z okamžiku.
Kdo chce poznat pravou tvář sicilské gastronomie, měl by navštívit trhy Ballarò v Palermu nebo pestrý Mercato di Ortigia v Syrakusách. V menších městech pak stojí za to ochutnat domácí arancini či čerstvou pastu alla Norma přímo u rodinných podniků. Sicilská kuchyně není jen o jídle – je to cesta do historie ostrova i do srdcí jeho obyvatel.
