Když se člověk dnes prochází po sluncem zalitých ulicích Palmy, jen těžko si představí, že tento ostrov byl kdysi součástí mocné římské říše. Římané dorazili na Mallorku ve druhém století před naším letopočtem a přinesli s sebou nejen vojenskou sílu, ale také řád, infrastrukturu a kulturu. Zakládali města, budovali silnice a akvadukty a vytvořili základní síť, která určovala život na ostrově po staletí. Palma, tehdy známá jako Palmaria, se stala centrem obchodu a správy. Zbytky římských staveb lze dodnes obdivovat v historickém jádru města, kde se mezi moderními kavárnami skrývají kamenné zdi připomínající dávné časy.
Římské období přineslo Mallorce nejen rozvoj měst, ale i kulturní propojení s celým Středomořím. Ostrov se stal důležitým bodem na obchodních trasách, které spojovaly Hispánii s Itálií a Afrikou. Vinařství, olivový olej a keramika patřily k hlavním produktům, jež se vyvážely do římských provincií. Dnes mohou návštěvníci ochutnat vína z místních odrůd, jejichž pěstování má kořeny právě v antice. Procházka po archeologických nalezištích v Pollentii, kdysi významném městě římské Mallorky, umožňuje nahlédnout do života tehdejších obyvatel a pochopit, jak hluboko sahají kulturní kořeny ostrova.
Po pádu římské říše nastalo období nejistoty, které postupně vystřídala nová éra pod vlivem Maurů. Ti dorazili na Mallorku v devátém století a přinesli s sebou pokročilé znalosti zemědělství, architektury a vědy. Vybudovali složité zavlažovací systémy, které umožnily rozkvět zemědělství i v suchých oblastech. Díky nim se na ostrově začaly pěstovat citrusy, mandle a fíky, které dodnes patří k symbolům mallorské krajiny. Maurští stavitelé vtiskli městům orientální charakter, který lze dodnes rozpoznat v úzkých uličkách staré Palmy a v zachovalých lázních Banys Àrabs. Tyto lázně, s typickými oblouky a sloupy, představují jeden z nejvýraznějších odkazů arabské kultury na ostrově.
Po více než třech stoletích maurské vlády se Mallorca vrátila do rukou křesťanských království. Roku 1229 ji dobyl aragonský král Jakub I. Dobyvatel, který ostrov začlenil do svého království. Začalo období křesťanské obnovy, výstavby kostelů a klášterů a rozvoje obchodu. Palma se stala významným přístavem, odkud vyplouvaly lodě s vínem, olivovým olejem a textilem. Katedrála La Seu, která se majestátně tyčí nad mořem, je symbolem této éry a zároveň jedním z nejpůsobivějších gotických chrámů ve Středomoří. Její stavba trvala několik století a dodnes patří k nejnavštěvovanějším památkám ostrova. Kdo se vydá do jejích útrob, může obdivovat nejen nádherné vitráže, ale i moderní zásahy architekta Antoniho Gaudího, který se podílel na její rekonstrukci.
V novověku se Mallorca stala pevnou součástí Španělska, avšak její poloha na křižovatce námořních cest ji vystavovala hrozbám pirátů i zahraničních mocností. Místní obyvatelé žili převážně z rybolovu, zemědělství a obchodu. V horských vesnicích, jako je Valldemossa nebo Deià, se život odvíjel v pomalém rytmu, který si ostrov uchoval až do moderní doby. Tyto vesnice dnes lákají cestovatele svou autentickou atmosférou, kamennými domy a výhledy na moře. V 18. a 19. století se Mallorca postupně otevírala světu. Objevili ji umělci, spisovatelé a cestovatelé, kteří v jejím světle a klidu nacházeli inspiraci. Mezi nimi nechyběla ani spisovatelka George Sandová a skladatel Frédéric Chopin, kteří zde strávili zimu roku 1838 v klášteře ve Valldemosse. Jejich pobyt dodnes připomíná malé muzeum, které patří k oblíbeným zastávkám turistů.
Devatenácté století přineslo Mallorce hospodářské proměny. Rozvíjel se obchod s vínem a olivovým olejem, vznikaly první manufaktury a přístavy začaly přijímat více lodí. S příchodem průmyslové revoluce se však mnoho obyvatel vydalo hledat štěstí na pevninu nebo do zámoří. Ostrov zůstal převážně zemědělský, ale jeho kouzlo začalo přitahovat první cestovatele, kteří objevovali krásu přírody a klidný životní rytmus. V první polovině dvacátého století se Mallorca stala útočištěm umělců a intelektuálů, kteří zde nacházeli inspiraci a únik před ruchem velkých měst. V té době vznikly první hotely a penziony, které položily základy turistického rozvoje.
Po druhé světové válce se Mallorca proměnila v jeden z nejrychleji se rozvíjejících turistických regionů Evropy. V padesátých a šedesátých letech minulého století začaly na ostrov přilétat první charterové lety a vznikala rozsáhlá hotelová infrastruktura. Z rybářských vesnic se stala letoviska plná života a hudby. Přesto si Mallorca dokázala uchovat svou jedinečnou identitu. I když je dnes známá především díky plážím a nočnímu životu, její vnitrozemí nabízí klidnou tvář s olivovými háji, vinicemi a tradičními trhy. Cestovatelé, kteří se vydají mimo hlavní turistické trasy, objeví krajinu, kde se historie prolíná s přítomností na každém kroku.
Dnešní Mallorca je moderní a kosmopolitní, přesto však hluboce zakořeněná ve své historii. Historické památky, jako je hrad Bellver, klášter Lluc nebo vesnice Fornalutx, připomínají dávné časy, zatímco moderní galerie, restaurace a kulturní festivaly dokazují, že ostrov žije současností. Gastronomie spojuje tradici s inovací, a tak si návštěvníci mohou dopřát pokrmy z čerstvých mořských plodů i tradiční ensaimadu, sladký symbol Mallorky. Místní obyvatelé jsou hrdí na své dědictví a s úsměvem vítají návštěvníky, kteří chtějí poznat víc než jen moře a slunce.
Procházka po Mallorce se tak stává cestou časem. Každý kámen, každá ulička a každý pohled na moře vypráví příběh o civilizacích, které zde zanechaly svou stopu. Od římských legií přes maurské zahrady až po moderní letoviska se ostrov proměňoval, ale nikdy neztratil své kouzlo. Dnešní cestovatel může objevovat historii na dosah ruky a zároveň si užívat pohodlí současnosti. Mallorca je místem, kde se minulost a přítomnost setkávají v harmonii a kde každý návštěvník může najít svůj vlastní příběh pod středomořským sluncem.
