Uprostřed Středozemního moře leží ostrov Korsika, který si získal srdce milovníků hor svou drsnou krásou a nezkrotnou přírodou. Právě zde se vine legendární trasa GR20, kterou mnozí považují za nejtěžší horský trek v Evropě. Stezka prochází středem ostrova od severu k jihu a měří přibližně 180 kilometrů. Její absolvování obvykle trvá mezi dvanácti až šestnácti dny podle fyzické kondice a počasí. GR20 je rozdělena na dvě části – severní úsek je technicky náročnější s prudkými výstupy po skalách, zatímco jižní část nabízí mírnější profil, ale delší denní etapy. Nejvhodnější období pro zdolání trasy bývá od poloviny června do konce září, kdy jsou horské chaty otevřené a sníh už ustoupil z vyšších partií.
GR20 není jen obyčejná turistická stezka. Je to cesta, která prověřuje fyzickou kondici i psychickou odolnost každého poutníka. Terén se často mění – prudká stoupání střídají kamenité hřebeny, suťové svahy i úseky vyžadující jistotu v rukou při přechodu skalních pasáží. Počasí je proměnlivé a může během několika hodin přejít ze slunečného dne do bouře s hustým deštěm či mlhou omezující viditelnost na pár metrů. Přesto právě tato nepředvídatelnost dává treku kouzlo dobrodružství.
Každý den na trase představuje novou výzvu. Ranní chlad v údolích střídá spalující slunce vysoko nad hranicí lesa a večery trávené u jednoduchých chat nabízejí chvíle klidu i sdílení zážitků s ostatními turisty z celého světa. Fyzická únava se mísí s pocitem naplnění při pohledu na panoramata korsických hor, které se rozprostírají až k moři.
Na takto náročný trek je nutné být dobře připravený. Základem je lehký batoh s kvalitním vybavením – pevná obuv s dobrou podrážkou, nepromokavé oblečení, spacák vhodný pro chladné noci a dostatek zásob energie ve formě sušeného jídla či tyčinek. Voda je dostupná u většiny chat nebo pramenů podél cesty, ale její množství může být omezené zejména v letních měsících, proto se doporučuje nést si alespoň dva litry vody na osobu. Ubytování zajišťují horské chaty nazývané refuges nebo vyhrazená tábořiště poblíž nich, kde lze postavit stan po zaplacení malého poplatku.
Kromě fyzického výkonu nabízí GR20 také jedinečný kulturní rozměr. Korsičané jsou hrdým národem s hlubokým vztahem ke své půdě a tradicím a poutník zde může ochutnat místní sýry či sušené maso a poznat srdečnost lidí žijících v horských vesnicích. Na trase vznikají přátelství mezi cestovateli různých národností kteří sdílí společný cíl – překonat sami sebe a dojít až na konec cesty.
Atmosféra večerů u refugia bývá nezapomenutelná. Lidé si vaří jednoduché jídlo na vařičích nebo využívají kuchyňky u chaty, povídají si o uplynulém dni a plánují etapu následujícího rána. Když slunce zapadá za hřebeny Monte Cinto nebo Paglia Orba ozývá se ticho narušované jen zvuky větru či vzdálených zvonců pasoucích se koz.
Zdolání celé trasy není samozřejmostí ani pro zkušené turisty. Mnozí musí kvůli počasí nebo únavě trek předčasně ukončit, jiným však každodenní překážky dávají sílu pokračovat dál. Odměnou za vytrvalost jsou dechberoucí výhledy z horských sedel i pocit vítězství při sestupu do cílového bodu v Conce nebo Calenzaně podle směru pochodu.
GR20 láká dobrodruhy z celého světa nejen svou pověstnou obtížností ale hlavně autenticitou korsické přírody která stále působí nedotčeně lidskou rukou. Strmé štíty vystupující nad oblaka kontrastují s vůní macchie plné bylin jako tymián či rozmarýn a tyrkysovým pobřežím viditelným v dálce.
Tento trek není jen o kilometrech které člověk urazí ale o proměně která se odehrává uvnitř něj samotného. Každý krok po kamenité stezce připomíná že opravdová krása spočívá ve schopnosti vydržet přijmout nejistotu a radovat se z maličkostí jako je doušek studené vody nebo teplo ranních paprsků po chladné noci.
Když poutník dorazí do cíle často si uvědomuje že GR20 mu dala víc než jen sportovní výkon – naučila ho pokoře k horám i sobě samému ukázala mu sílu společenství lidí kteří sdílí stejnou vášeň pro cestování pěšky krajinami kde vládne klid přírody místo ruchu civilizace.
Právě proto patří GR20 mezi největší evropské výzvy které stojí za to přijmout alespoň jednou v životě. Není to trasa pro každého ale ti kdo ji dokončí odcházejí bohatší o zkušenost která přesahuje hranice běžného putování po horách.
